Thorsten Schnorrbusch

Další autor z Německa. Tentokrát se stylem fotografií pohybuje někde mezi punkovou provokací a emotivním aktem, někdy spíše myšleno s trochu drsnějším podtextem. Taková ta jemná nostalgie se u autora objevuje, ale je častěji laděn na žiletky. Já se při svém výběru nakonec ale omezím na soubor fotek, kde moc potetovaných holek nebude, a bondáž vynechám úplně. Z jeho portfolia mě nejvíce baví urbexová část. To je dáno tím, že v takových prostředích sám rád fotím. A pak taky jde o to, že ten kontrast té devastace lidských staveb a toho hladkého něžného těla, těch kontur, které vytváří, do toho prostředí prostě tak nějak sedí. Možná ne každému, už jsem se totiž u lidí setkal i s dojmem prvoplánovitosti. Ale ono asi záleží, jak to prostředí autor využije. A to je také ten důvod, proč jsem ty potetované holky z výběhu vyházel. Jednak už to bylo moc strakaté a jednak s nimi zas tolik nevykouzlil. Vyfotit nahatou ženskou totiž není věda, to zvládne každý druhořadý cvakal, ale vyfotit ji tak, aby to mělo nějaký podtext či nějakou náladovost je už složitější. A možná mám pokřivený úhel pohledu, protže se mi ty pokérované holky zas tak nelíbí, ale u tohoto autora mi více sedí akty s čistým tělem, jako by tam přidal tu něhu a zabýval se víc zajímavým nakomponováním těla. Asi jen dojem, nevím.