Wynn Bullock

 1902 - 1975

Americký umělec. U tohoto autora jsem si všiml dvou celkem výrazně oddělených linií v tvorbě. Jednak ta emotivní část, ať to je určitý příklon k jakési rodinně laděné fotce nebo záběry silných emocí. A ta druhá linka jsou jakési kompoziční hrátky těl zasazených v prostředí, obvykle exteriérech. I tam se někdy emotivnost dá najít, ale už jsou tyto záběry spíše o nápaditosti a souhře celku. Možná se tu potýkáme s nějakými příběhy. Konkrétním vyjádřením osudu. Značně výrazná tvorba. Od jemnějších věcí až k okamžitě viditelné expresivitě. Portfolio plné krajinek, ale i po stránce aktů se dá velmi příjemně užívat. Autor se zaobíral i barevnou fotografií. V tvorbě je každopádně vidět prožitý život v USA. Ať už je to v té expresivitě, která se v americké tvorbě objevuje často, nebo ty motivy velkolepé a divoké přírody a v ní jen tak letmo zasazené figury. Tento autor však do toho všeho přidává i něco co jsem viděl v japonské tvorbě a snad i v té evropské. Hra s vizuálním vyzněním, kompozicí, ale především to emotivní zaujetí, jako by byl chvílemi reportér a chvílemi sám aktér duševního rozpoložení obrazu. Opakoval bych se.

Werner Bischof

 1916 - 1954

Švýcarský reportér ze skupiny Magnum photos. Původně začínal reklamní a studiovou fotografií, to je také příčina toho, proč jej zařadím do výběru, protože jinak reportážní fotografie je dost o něčem jiném než o nahotě jako takové. Každopádně kompozičně dokonalé fotografie, zatíženost na torza těla, hrátky se světlem, preciznost. To je celkem výstižná definice tvorby tohoto fotografa. Zároveň tu ale není příliš nového a originálního. Navíc je potíž i v tom, že ukázek je úplné minimum. 

Walter Bird

Angličan. Využívá ve své tvorbě pózy, které objevujeme i u Drtikola. Mám dojem, že je zaměřen více na portrétování, a na krásu ženy a ženského těla jako takového. Příběhy nebo mystiku spíš opomíjí. Celkem dost se zaměřuje na vyobrazení a nasvícení hrudi. Co se týká svícení a plastičnosti těl díky stínování, to je opravdu špička. Přesně tak lehce tajemně a přitom dost zřetelně vyobrazené linie a části těla, to je i mé gusto. Přestože jsem hned z kraje uvedl, že příběhy se nejspíš nezaobírá, v tomto momentě se sám popřu. Je zde totiž i několik fotografií, které by se výrazem těla za příběhovější či tajemné považovat měly. Co přesně symbolizují netuším to rozklíčovat nedovedu. I tak ty fotografie cosi vyzařují. Pokud se autor zaměřil na detailnější záběry tělesných partií, pak musím konstatovat, že v rámci žánru neobjevil nic nového, ale přesto vyobrazená torza naznačují cit pro tvary a estetiku. V některých snímcích vnímám styl, který se podobá dobovému portrétování hollywoodských hvězd. Takové prvoplánovější lehounce erotické vyobrazování žen na kožešinách, to prostě glamour evokuje. Shrnuto a podtrženo autor se věnuje fotografii na rozhraní podbízivosti a artu. Chvilku je v té a chvilku v té kategorii. Snad podle zakázky či vlastní potřeby, těžko říct. Některé fotografie jsou lascivnější jiné zas poměrně dramaticky emocionální. Své si tu najde asi každý, kdo nehledá nějaké šíleně expresivní téma.