úterý 27. října 2020

Walter Bird

Angličan. Využívá ve své tvorbě pózy, které objevujeme i u Drtikola. Mám dojem, že je zaměřen více na portrétování, a na krásu ženy a ženského těla jako takového. Příběhy nebo mystiku spíš opomíjí. Celkem dost se zaměřuje na vyobrazení a nasvícení hrudi. Co se týká svícení a plastičnosti těl díky stínování, to je opravdu špička. Přesně tak lehce tajemně a přitom dost zřetelně vyobrazené linie a části těla, to je i mé gusto. Přestože jsem hned z kraje uvedl, že příběhy se nejspíš nezaobírá, v tomto momentě se sám popřu. Je zde totiž i několik fotografií, které by se výrazem těla za příběhovější či tajemné považovat měly. Co přesně symbolizují netuším to rozklíčovat nedovedu. I tak ty fotografie cosi vyzařují. Pokud se autor zaměřil na detailnější záběry tělesných partií, pak musím konstatovat, že v rámci žánru neobjevil nic nového, ale přesto vyobrazená torza naznačují cit pro tvary a estetiku. V některých snímcích vnímám styl, který se podobá dobovému portrétování hollywoodských hvězd. Takové prvoplánovější lehounce erotické vyobrazování žen na kožešinách, to prostě glamour evokuje. Shrnuto a podtrženo autor se věnuje fotografii na rozhraní podbízivosti a artu. Chvilku je v té a chvilku v té kategorii. Snad podle zakázky či vlastní potřeby, těžko říct. Některé fotografie jsou lascivnější jiné zas poměrně dramaticky emocionální. Své si tu najde asi každý, kdo nehledá nějaké šíleně expresivní téma. 


















































































Žádné komentáře:

Okomentovat