Adrian (AJ) Ragasa

Američan. Dva typy svícení. Velmi kontrastní silné světlo vytvářející konturu za postavou, to je poslední dobou silně oblíbený styl svícení, a když k tomu přidáme ten triviální obsah, který není nijak zvlášť estetický, tak je z fotek nic moc guláš v podobě, která se nejvíc blíží snapshotům. Je to jedna z těch věcí, které se člověk složitě odnaučoval a teď je z toho módní hit. Ty ostatní fotky jsou také dělitelné do několika přístupů, ale sumárně mě na nich upoutalo to, že hodně z nich je exponováno poměrně tmavě. Světla je tam velice maličko a fotky jsou díky tomu hodně do šediva. To mi je vcelku jedno, obsah zde už je přece jen lepší aspoň občas, když ne pořád. Je to taková tvorba na rozhraní módy a nějaké popkultury s krátkými odskoky k silně výrazovým a náladovým aktům. Autor na jednu stranu neuvěřitelně dokonalým způsobem pracuje s estetikou a silnou i když citlivou náladou fotografie a tvoří obrazy, nad kterými bych dokázal stát hodinu. To drama z nich sála. Krásné pózy a celkové zpracování uchýlené k depresivnějším tónům. Na druhou stranu dokáže tento fotograf držet lajnu s moderním konceptualismem a fotit takové prvoplánové cvaky bez lpění na estetismu, že to stojí za zamyšlení. A plynule mezi oběma póly této tvorby přechází. Má totiž v albech několik dalších fotografií, které jsou tak napůl obojí. Takže ostrá hranice tady neexistuje. Stejně tak mi není úplně jasné, proč autor fotí některé modelky napůl svlečené, když už hraje na nějakou byť částečnou estetiku. Prostě akt nebo skoro portrét v kalhotkách vyznívá nějak zvláštně. Jako, kdyby to bylo nějaké ležérní focení, tak neříkám nic. To bych vstřebal. Ale tady je minimálně polovina, kde se autor s modelkou snaží o nějaké zádumčivější fotky a napózování na docela sympatické akty a do to krajkové prádlo. Jako by si fotograf nedokázal poradit s přechodem v rámci témat nebo záměrně provokoval. Tohle fakt boří zažité trendy a tradice. A přitom se dá narazit na album, kde sice s modelkou na pózy hrají, ale evidentně z toho vylézá módní set fotek a přesně v tom pohodově ležérním stylu s kapkou náladovosti a potemnělé zpracování světla a asi i výsledné expozice tomu dává atmosféru. A dokonce i ten pozvolný tematický přerod v náladovější akt zde funguje především asi proto, že se modelka nakonec svlékne celá. To je třeba povedená série se svetříkem a ponožkami končící aktovoou fotkou.  Já chápu, že je to víc o mém vkusu, než o čemkoliv jiném. Ale můj dojem je, jako by se v tom autor trochu potácel a od lepších fotek a občas uklouzl ke slabším a přitom se tím vším celkem sebejistě prezentuje. Zajímavý autor. Co mě ale silně baví je ten šum a to prostě a přirozeně vypadající zpracování. Tady je vidět, že nesedíme v kanclu nějakého retušéra, ale užíváme si s foťákem v ruce.