Ne vždy mám příležitost zařadit do mého seriálu někoho ze zemí které náš svět považuje za ty nejchudší. Dnes tedy kolumbijská autorka. Fotky mám ale jen 4 víc jich k nalezení nebylo. Ramirezová je typická fotografka s mírným ženským projevem ve své tvorbě.. tělo zahalené v závoji snové decentní až melancholicky surrealistické motivy s vážkou. Příjemné nasvícení tváře a ztlumení okolního prostředí. Určitá přímočarost vizuální stránky ale zároveň jakési nedokončení otázky co tímto chtěl autor říct, dávají hluboký prostor k tomu, aby se divák zasnil a odvozoval sám. Těžko říct jestli autorka aspiruje k Fine-Art umění, ale rozhodně je to milá ukázka toho jak vizuálně smýšlí v Jižní Americe a rozdíly zde oproti okolnímu světu jsou. Modravé okolí, narůžovělá pleťovka. Trochu mi to přijde jako snaha udělat modelky mladistvé a zároveň tomu dát protipól s temnějším či hororovějším kontextem.
