Enoc Perez

 1967 - 

Portorikánec žijící v New Yorku. Tentokrát představím primárně malíře inspirovaného warholovským popartem. Přestože převážně maluje, lze u něj nalézt v portfoliu i pár fotografií. Nabízí se otázka, jestli je fotil sám, nebo jsou převzaté. Dle informací, které jsou dostupné se autor odkazuje na sociální sítě a módu uveřejňovat na nich své fotografie a selfíčka. Vybrané fotografie jsou tedy převzaté obrázky z internetu. První dojem je takový, že samotné motivy jsou především jednoduché, lascivní až eroticky laděné. Prostě fotografie tak ideálně pro nějaký běžnější pánský časopis. Díváme se tedy na portfolio, kde není nic, co by ženu oslavovalo, nebo přinášelo nějakou zásadní novou myšlenku? Jak dalece jsou kvalitně zvládnuté ty základní fotografie nelze víc hodnotit, protože Perez se vysloveně vyžil v tom všechna ta nahatá těla přemalovat nebo přelepit vrstvami barev a barevnými výstřižky. To je taky důvod, proč jsem si ho do svého blogu vybral. Je to inovativní přístup, který pro fotografii nepatřil k úplně běžným. Dnes v moderní tvorbě se samozřejmě přesahy do dalších disciplín tedy i různé úpravy a koláže a asambláže a podobné metody celkem běžně uplatňují i v opačném gardu, že malíř namaluje obraz a do něj vlepuje kousky fotografií. Nespornou výhodou této tvorby je nezávadnost, co se týká zakryté nahoty. Nicméně možná právě pro to, můžou vést diváka k větší snaze fantazírovat. Nezbývá mi dodat, že i přes nadšení pro Warholovu tvorbu, nějak nenacházím pro Peréze úplně pochopení a aspoň pro zatím nevím a ani příliš neodvozuji, proč se tomuto tématu ve své tvorbě věnoval. Jestli to je hotový projekt, nebo je to nějaký chvilkový experiment, kterým se snažil posunout někam dál? Vnímám to jako zajímavost, ale vidět ji dvakrát bez dalšího vysvětlení bohužel netoužím a text který jsme k těmto fotkám našel mi přišel jako těžce obhajitelný.  Při pohledu do složky na náhledy jednotlivých souborů mě snad napadá, zda by nebylo zajímavé trochu po vzoru A.W. celou tu kolekci vystavit jako jeden obraz miniatur. Výrazné červené modré a žluté barvy a zároveň většinou černobílé snímky tvoří docela koukatelnou veselou barevnou škálu. Počítám i s tím, že autor záměrně ženy anonymizoval, zřejmě se tak pokusil o nový úhel pohledu na celé téma. Ale ptám se sám sebe, co s tím dál, protože bych tomu rád porozuměl. 

Duane Michals

1932 -2026

Kdo nezná od tohoto Američana dvojexpozice Magritte with hat jako by neviděl nic ze světové fotografie.  Slavná parafráze na malířovo dílo je jistě zapsaná v povědomí spousty zájemců o fotografii. My se však přeneseme do části portfolia které se věnuje výhradně aktové tvorbě. Nejen že autor rád používá dvojexpozice ale sestavuje své fotografie do krátkých příběhů i pomocí  sérií fotografií. Typické pro Michalsovu tvorbu je také připisování textů k fotografiím. Tento zvyk se objevuje například v ranné tvorbě Slovenské nové vlny. Je dalším příkladem umělce využívajícího častěji i mužské modely ale dojem primárně erotických motivů z tvorby nemám. Autor se občas zastavuje na vyjádření mezilidských vztahů, sexu, smrti, ale i mezigenerační rozdíly. Motivy fotografií se zdají pečlivě promyšlené a sekvenované. Pro mě krásná koncepční práce. Příjemně využité fotografické techniky, nic z toho nepůsobí vnuceně.  Celou tvorbu bych označil jako velmi nenápadnou ale přitom poměrně dost inteligentní. Nelze tu mluvit o fine art ale vlastně ta tvorba není ani žádný punk. Vytříbené věci, s přirozeným světlem. Čisté prostředí a kompozice. Výpověď jednotlivých obrázků není ani plytká ani zatěžující. Užil jsem si.