neděle 21. dubna 2019

Elena a Vitaliy Vasilievy


dvojice ukrajinských umělců tvořící velmi silné obrazy. Podle mého dojmu se pohybují, tedy pokud mluvíme o tvorbě z exteriérů, někde na rozhraní zmaru, rozkladu a splynutí s prostředím. Drsně půvosbící a přitom velmi propracované soubory fotek. V ateliéru si naopak hrají s geometrií s detaily a vytváří tak bohaté portfolio vizuálně precizních fotografií. Byť teda v tomto konkrétním případě jsem zaujat především těma přírodníma. Ty mají neuveřitelnou sílu.




















pátek 19. dubna 2019

Akira Gomi

1953 - 

Japonský konceptualista. To, že se dostal do výběru, má asi původ v tom, že se zabývá společenským tématem rasových rozdílů na morfologii těla a obecněji na utváření rozdílů v typech lidských postav nebo tváří, vlasech, ochlupení atd. Stručně řečeno taková víc biologická studie než umění. Je fakt, že tento autor si opravdu spíš hraje na biologa než na estéta. Přesto bych ale řekl, že k foceným přistupoval poměrně "uměno"citlivě, což se projevilo hlavně u fotkek, které má postaveny jako solitérní kusy. Všimneme-li si používá všude strakaté pozadí, to by biolog jistě neudělal. Plně si uvědomuju, že tyhle maličkosti nevyváží silnější estetiku mnoha jiných autorů, ale s tím jsem se u konceptualismu musel smířit. Budiž mi omluvou, že je to aspoň zajímavé téma k zamyšlení.   






  

Hitoshi Fugo

1947 - 
Další japonský autor. Dnešní výběr je ovlivněný tím, co zbožňuju nejvíce. Fotografie figury v její neúplnosti, torzo, různorodé neobvyklé ořezy a přesahy mimo obrazový záznam. Fugo takto pro mě úžasně abstrahuje model na pouhé tělo, na strukturu, kterou potřebuje pro svůj obraz a u které mu nezáleží na tom, zda je to někdo konkrétní. Možná nepracuje s ořezem, tak aby na něco upozornil a tím si práci zjednodušuje, ale jde cestou zvýraznění linie těla, výrazu figury v rámci prostoru, který mu obraz poskytuje. Svou jednoduchostí motivu nakonec získává velký prostor pro silný vjem a hloubku přemýšlení. Hitoschi Fugo je pro mě jeden ze zlatého fondu fotografického umění.








středa 17. dubna 2019

Lachlan Bailey


Současný australský módní a portrétní fotograf. Já bych k tomu stylu řekl dvě věci. Jeho tvorba je silně pod vlivem práce, na druhou stranu a to soudě i podle portrétní části portfolia je ten styl takový nejen módní, ale i dotčený takovou lehkostí deníkových záznamů. Takový lehce hippies styl života. Prostě pohoda a šťastný život. Na rozdíl od předchozího módního fotografa, kterého jsem uveřejnil v tomto seriálu, se Bailey vůbec nebojí kontrastů světla a stínu a krásně je ve svých fotkách používá. Možná že je tento výběr triviální, jednoduchý, nudný a tuctově líbivý, ale má také své prvky, které jej posouvají tam, kam tento seriál posouvat chci. Tvorbu nelze brát jen extrémně vážně, navíc nahota se objevuje v celé šíři fotografických žánrů a pokud vynechávám pornografii případně některé konceptuální záležitosti, tak se musím zajímat aspoň o ty další. A protože mě nejvíce zajímá "Art", tak vždy i v té módní fotce musí být něco, nějaká drobná přidaná hodnota, a tady u tohoto autora možná není výrazná, možná, ale pro mě tam je a já ji tam chci vidět a užívat si ji.







úterý 16. dubna 2019

Jean-Marie Auradon

1887 - 1958
Francouz, možná i žena, informaci jsem nedokázal ověřit. Každopádně přikládám fotky které jsou i nejsou poplatné své době vzniku. U některých mám totiž pocit takového modernějšího pojetí. Přesto zůstávají velmi citlivé. A tak mohu říct jen tolik, že vlivy secese nebo snad jiných směrů té doby se tady tolik neprojevují, nebo aspoň já se svým chabým ponětím o umění je nevidím.









pondělí 15. dubna 2019

Hideo Nakajima

1947 - 
Japonský autor, ke kterému něco najít není snadné. Skromné tři fotky, které ale dýchají. Detail krajiny s vodou. Chaotická živelnost, která se mi zdá pro Japonce tolik typická a tolik citová záležitost. Jejich vztah k těmto scenériím je hluboký. Zasadit do nich tělo ať celé nebo jen jeho torzo je už jen třešnička na dortu. Těžko říct jestli tyhle tři snímky jsou dostatečně vypovídající o tom lze asi diskutovat. Přesto to naznačené propojení člověka a přírody, to využití stěžejních témat, typická japonská estetika a skladba prvků do jakéhosi rovnovážného celku a možná lehce budhistický přístup k věci tam prostě cítím, nebo že bych to tam jen chtěl vidět. Kdo ví.