Paola Kudacki

Současná argentinská módní fotografka. Její fotky kromě módy zabíhají trochu do jiných směrů.  Neznám přesné vymezení, kde začíná konceptuální umění, ale pracovně říkám koncept všemu, co nějak vybočuje od takové té běžné estetiky a hraje na nějaké složitější úvahy. A to právě u této fotografky v portfoliu vyskakuje. Je to sice hodně o provokaci a málo o něčem dalším, ale zaujme. Kudacki si umí poradit i se zajímavou kompozicí i reagovat na společenská klišé. V tomto smyslu patří mezi špičku v rámci mého seriálu.

Noriaki Yosuka

1937 - 2003

Japonský autor, který si zjevně vyzkoušel několik různých stylů a zajímavé střídá zajímavější. K mé smůle internet postrádá nějaké ucelenější portfolio tohoto autora. Nicméně z ukázek snad dostatečně vyplyně celkové dojem, který jsem získal. Práce s figurou v abstraktní rovině, tj. v rovině nálady a realizace symbolu, to je hlavní sila tohoto autora. Yosuka pracuje s kompozicí tak dramaticky, jak mu to jeho snaha se vyjádřit dovoluje. Nejde o nějaké přemrštěné kousky, ale o zapasování těla v prostoru obrazu přesně tak, aby tam bylo vše čisté, výrazné a zároveň to vše padalo rovnou na diváka. Emoční vypětí vyjádřené kompozicí to se tolik nevidí. 

Jiří Růžek

1967 -

Další ze současných českých tvůrců. Jeho styl je poněkud erotičtější, přesto si zachovává dostatečnou míru nápaditosti, novátorských úhlů pohledu a také tu správnou trochu tajemna ve výrazech, figurách použitém prostředí a nebo prostě jen stylu, jakým je to nasvíceno. Jiří Růžek, pokud mohu říct svůj názor, patří k velmi sympatickým autorům. V jeho tvorbě lze nalézt i autorova vyjádření na některé motivy, se kterými se v běžném životě setkáme. A když si chceme od těchto psychologismů odpočinout, lze najít i dostatek obrazového materiálu, který je o tvaru a světlu a rozvíjí fantazii v jiných rovinách. Růžek svými širokoúhlými skly zasahuje nejen do intimníhi prostororu modelek, ale ke svým autiorským pracem přitáhne veškerou diváckou pozornost. Nechci tvrdit, že by byl nějakou neuvěřitelnou anomálií v rámci české tvůrčí scény, přesto patří mezi ty, kteří z davu vyčnívají. 

Tereza z Davle

1975 -

Současná česká autorka. Pro mě trochu komplikovanější případ naší fotografické scény. Velmi příjemná dáma a milá lektorka i z vlastní zkušenosti. U fotografií, které vytváří je velmi milý přístup, kdy moc neřeší technické dokonalosti ale spíše výsledný dojem. Neostrost je tak součástí, která neruší, ale přirozeně k věci patří. Skoro by se řeklo, že se fotografce roztřásly ruce nad tou krásou, kterou zachycuje. Ano toto je základ její tvorby, dělat ze všech žen, které se Tereze oddají, krásky a sexy bohyně. Ať už oprávněně nebo nikoliv mě to přijde trochu laciné téma. Pro umělce takové pohodlí. Na druhou stranu stejně jako u předchozího Roberta Vana, prostě Tereza je jaká je a její fotky jsou tím nasáklé. Takže je na tom něco zle? Ne, myslím že není. Prostě je to jen takové lehké a nenáročné, ale má to svoje kouzlo. A je vidět, že fotografka umí ze všech žen dostat to nejhezčí, co v nich je, ať už to zabalí do rekvizit prvorepublikového Grandhotelu, nebo je vezme na pláž.