Andreas Bitesnich

1964 -

Rakouský fotograf. Autor který se nebojí ve svém studiu zpracovat těla do různých schoulených struktur, nafotit třeba jen torzo, nebo prostě celou figuru v nějaké výrazově silné figuře. Styl jakým to vše svítí, kdy světlo střídá stín, tomu jen dodává na celkové atmosféře. Nahotu podává sice takovým způsobem, který se mi občas zdá nepříliš poutavý nebo snad i opakovatelný. Až to trochu v té záplavě různých autorů málo vyniká. Ale když se na to podívám jako na samostatné dílo, pak výsledek je viděn a zobrazen tak, že mu nelze upřít kouzlo. 

Ján Hronský

1965 -

Původem slovenský autior ale dlouhodobě žijicí v Čechách. Jedna z výjimek v mém seriálu, která se v rámci rozsahu tvorby dotýká žánru erotiky. Proč tomu tak je, je prosté, erotika není a nebude součástí tohoto seriálu, protože jde za hranice, které překračovat nechci, pokud to je trochu možné. Samozřejmě se stane, že budu na této tenké hranici drobně oscilovat, když narazím na něco zajímavého. Ján Hronský právě patří mezi autory, jejichž až dětinská hravost a nápaditost a spousty rekvizit a nebo šílené pokusy s pózou, prostředím, nebo digitálním postprocesem, jsou natolik intenzivní a pronikají celou tou tvorbou, že se na ni nelze dívat jen optikou vzrušení, ačkoliv je to primární význam této tvorby.  Hronský je podle mého taková kuriozitka. Pokud se má někdy v rámci žánru něco označovat jak o"art" pak tam podle mě patří i jeho tvorba. 

Paolo Roversi

1947 -

Italský módní fotograf. Před jeho objektiv se postavila Paradis, Herzigová, Vodianova a mnohé další známé ženy. Z dostupných obrázků jsem vybral jednak směs toho, co šlo a jednak pár fotek z pro mě zajímavě zvláštního souboru aktů. Pokud bych si měl dovolit srovnání všech módních fotografů, které jsem zatím uveřejnil, pak se moc nedivím, že tento je adeptem fotit kalendář Pirelli. Prostě je to takové celé jiné. Když si uvědomím, že jde o modního fotografa a přitom ty fotky jsou tak strašně nemódní, emotivní a atmosférické jak světlem tak výrazy v obličeji nebo pózou. Přitom to pózování nijak nepřehání, ani si nekomplikuje život složitými kompozicemi, zůstává jen u hluboké nálady, která  v těch jednoduchých záběrech možná daleko více vystupuje. To je docela dost zvláštní. A to se nebavím o tom souboru, který je strohý, jednoduchý, jen výjimečně vybočující trochu jiným napózováním a jinak působí jen jako studie siluety těla a ochlupení. Pro mně tedy úkaz v rámci módní fotografie a docela útěk někam do blízkosti konceptuální tvorby, nebo aspoň tvorby za níž se skrývá nějaký hlubší smysl a niterný svět, v kterém se nachází fotografova mysl,  kterou pak přenesl na papír. Za mě poklona.