Sandra Požun

Slovinská autorka. Její rukopis je typický poměrně syrovým podáním. Zatímco obrazová kvalita trpí šumem a těla jsou mnohdy velmi drsně vyobrazena, Požun komponuje tak, že ty figury zapadají do kontextu. Vzniká symbióza mezi objektem a prostředím, ve kterém se nachází. Symbióza významová, symbióza tvarová. Znám jen několik tvůrců, kteří si nevymýšlejí kreace na ozvláštnění, ale vytvářejí symboly, které do fotografovaného prostředí pasují a dotvářejí celek. Člověk si pak řekne, že bez té figury by ten obraz byl prázdný, bez myšlenky, vlastně bez obsahu. Takový černý prostor a nic víc. Sandra Požun tomuto jednobarevnému a jednorozměrnému prostoru dodává další dimenzi. A to ve fotografii hledám.

Thomas Illhardt

1962 -

Podle úrovně fotografie bych si dovolil tipnout na amatérského fotografa z Německa. Mraky fotek, většinou samá bondáž nebo erotika. Z aktové tvorby nutné filtrovat a vybírat, co je trochu k světu, vkus má autor dost šílený. Nicméně si myslím, že výběr jsem nakonec zvládl příjemný. Co mě baví a nedá se autorovi upřít, jsou některé typy póz modelek. To je určitě silnější stránka jeho portfolia, to že obraz jako celek pak působí tak zvláštně a poutavě. Takže práce s objektem a prostředím je u Ilhardta na dobré cestě. V mém výběru to vidět není, ale bohužel na jednu takto skvělou fotku připadá několik obyčejných nebo dokonce strašlivých obrázků. Podlé mého by potřeboval trochu vyzrát a následně vytřídit alba. Protože jinak umí pracovat se světlem i s tou oblíbenou něžností a krásou ženského těla nebo naopak skvěle zapluje do pro mě o to atraktivnějších složitostí fotografie těmi pózami či úhlem záběru, domnívám se že má své kvality a fotografické oko. Vnímám velký potenciál, a přinejmenším v budoucnu z autora bude hodně zajímavý tvůrce.