Ralph Gibson

1939 -

Americký autor. Jeho fotky se vyznačují především tím, že z nich díky detailnosti záběrů a výřezům těla nelze identifikovat žádnou konrétní osobu, takhle nějak si představuju kolekci fotografií vhodných na zeď do jakéhokoliv interiéru. Akty které mají své kouzlo jsou příjemné na podívání, esteticky pro širokou veřejnost a zároveň jsou tak nekonkrétní vůči foceným osobám, že nikdo nemusí mít obavu o své soukromí. Velmi poutavý styl, místy takový úsměvně lechtivý, místy jen hrajcí si s tvary těla, ale zůstávající pořád mírně erotický podtextem. Na takové portfolio se dá koukat i proto, že v něm lze najít mírné odkazy ke konceptu, k myšlence hlubší, než jen erotismus a přitom je to takové lehké,  nehraje si to na nějaké historické kontexty nebo nějaké hlubokomyslné projekty a přesto tam můžeme hledat i něco z toho. Gibson zůstal podle mého u poměrně jednoduchého výkladu obsahu, ale podává jej tak, že bych si byl ochotný koupit jednu na zeď.

Milan Šára

Dnes krátké zamyšlení nad českým fotografem aktů. Černobílá tvorba působí velmi příjemně až mírně artově. Vidět ucelenější kolekci fotek možná bych se hodně rozplýval, protže už teď mám příjemný dojem. Je to takové pohledné, nezatěžuje to hlavu, ale zároveň to není úplně prvoplánové. Ty barevné, to je z jiného těsta. Ne sice všechny, ale při pohledu na dva ze tří těchto snímů jsem si okamžitě vybavil tu barevnou paletu socialistických časopisů o rybářství, kde uprostřed byla jedna nahatá ženština. A přesně to se mi při pohledu na tyhle akty vybavilo. Záměr? Nebo jen náhodná stylizace? Nebo skutečně je to vážně míněná prvoplánovitá tvorba, těžko říct, ale tak to na mě působí a s tím tento dnešní díl uzavírám. Šára má dvě zajímavé polohy a chtělo by to vidět více.

Irene Fittipaldi

Domnívám se, že se jedná o fotografku. Původem z Itálie. Fittipaldi bude zřejmě na úrovni mírně pokročilé nebo začátečník.  Na některých fotkách je hodně znát nevyzrálost. Většina fotek jde cestou přitažlivosti žen. Sem tam jakoby se autorka pokoušela zobrazit nějakou vlastní emoci nebo tradiční symboliku, tj. nápodobu jiného předmětu lidským tělem. Ale zatím jsou to jen kusé fotky, žádné ucelené portfolio. Přesto ale ji musím vyzdvihnout, protože několik fotografií má opravdu zajímavou atmosféru a  naznačují, že pokud autorka půjde tímto směrem, může z toho ještě být hodně zajímavé práce. Jedna z nich je ta ve zlatě vyšívaném přehozu.

Gerard Petrus Fieret

1924 - 2009

Holansdský fotograf. Včera jsem zabředl do diskuze o Tichém, tak na to dnes trošku navážu. Celkem mě zaujalo, jak s tímto typem fotografií můžou autoři zaujmout kurátory, protože obsah je vskutku no prostě úchylný. Možná, že i tento Holanďan fotil nějakou specifickou technikou, nebo je známý nějakým jiným bláznivým fíglem.  Každopádně kromě fotek, na kterých spousta žen vypadá nachytaných v tom nejlepším, obsahuje portfolio i fotografie, kde je erotično i vyloženě stylizované. Podle nějakých zmínek odvozuji, že jsou zde i fotografie, na kterých autor pózuje s modelkou, což aspoň trochu dostává šmrnc. Do portfolia až skoro nezapadá jedna fotografie možná dvě, kde je vyloženě práce se světlem a fotky působí poněkud tajemněji a příjemně aktově.Tam se cit pro fotografii řádně projevil.