Michael Schalla

Opět německý fotograf. Jeho fotky jsou směsicí kvality. Místy se objevují snímky značně nedotažené, surové a nezajímavé, někdy až směšné, prostě takové, že v laciném porno časopise by jim možná nevadily. Postupně se objevují fotky, které ještě nejsou obsahově nic moc, ale mají za sebou postprodukční zásah, tedy je znát aspoň nějaká myšlenka autora. Občas se objeví fotka bez výrazné postprodukce ale s nápadem a někdy i hodně humorným a příjemným. Přehoupneme se přes několik pěkných ale poměrně častých nápadů jako je čelistka a najednou má autor portfolio. Portfolio, které obsahuje fotky se zajímavým světlem a zajímavým ztvárněním těla, energií a takovým příjemně koukatelným nádechem. Najednou tu máme autora, u kterého má smysl se nechat vyfotit, protože ukazuje, že něco umí zachytit. Určité lascivnosti se občas nevyhýbá i v této části své produkce, ale naštěstí to není pravidlo. Některé fotky obsahují i jiné emoce a působí jinak graficky než se sexuálním kontextem. Docela mě potěšil i tím, že v barvě předvádí srovnatelně vyrovnané výkony jako v černobílé. Takže je to autor vskutku univerzální. Jen by se měl ustálit a nemíchat do portfolia ten brak, co tam zamíchaný má. Škodí sám sobě.

Ani Levottomuus

Německá autorka, která se pohybuje mezi dredáči. Fotky, které vytváří mají mírný depresivní nádech a především často používá temnější podání, méně světla a jen lehce vystupující tělo. Motivy jsou poměrně jednoduché, sem tak lehce éterické. Takové trošku psychedelické portfolio. Chybí mi dostatek fotek, abych mohl psát víc dojmů, nicméně i toto zaujalo, byť je to tak na hraně žánru, možná dokonce více portrétní. 

Christian Hang

1967

Německý autor, který zkouší všemožné fotografické přístroje a techniky včetně kyanotypie. Tak trochu se místa ztrácí obsah za rouškou toho, čím je fotografie focena. Přesto ale ještě lze i vnímat sdělení. Polaroidy jsou tak, jak už to bývá, směsicí napůl portrétovek a momentek občasně vyznívajících jako inscenované pro účely fotografování. V kianotypiích jsem ty stylizace a sériovost zaznamenal víc. A proto musím jejich vyznění hodnotit lépe. Kupodivu i série od moře fotografovaná opět jiným aparátem má příběh a zdá se, že tady to konceptuální uvažování autor dotáhl nejdál. Ale je to jen můj pocit. U polaroidů jsou to totiž jen kusé obrázky, žádný ucelený soubor a to je možná ten hlavní problém. Jednotlivé věci bez dalšího vysvětlení nemusí dávat divákovi souvislosti. A mě nedávají. Tvorba je z mého pohledu spíše průměrná, místy lehce nad průměr. Domnívám se, že by to chtělo se více soustředit na příběhy a méně na techniku, kterou je to vyobrazováno. Několik fotografií mě totiž oslovilo a potenciál dojmout mají. Stačí už jen uvažovat trochu koncepčně a vytvořit pěkné ucelené portfolio.

Vladimír Sirůček

1929 -

Grafik a fotograf. Od erotické fotografie přejdeme k dalšímu českému umělci, který je ovšem úplně jiného ražení. Materiálu je málo, ale dojem aspoň částečný mám. Fotografiky převážně s motivy květin a nahého ženského těla působí poněkud poetičtěji. Autor byl přece jen romantičtější povahy. Druhá věc je, že barevnost je poněkud živější až rozvášněná. Tóny červené a dalších obdobně působivých barev. Ženy jsou zde zobrazeny spíše jen jako doplňující figury, Autorovi šlo o celkově abstraktní vyznění nikoliv o portrét, což je dobře, celek pokaždé působí zajímavě. Dalo by se možná polemizovat nakolik je to kýčovité. Mě osobně se to ale v tomto případě zdá ztvárněno velmi rozumně a jako kýč mi to nepřijde. I přes velkou barevnost jsou motivy sladěné, nepůsobí křečovitě, jeden doplňuje druhý. Není to ani na první pohled příliš přeplácané nebo takové, že bych z toho měl vyloženě rozpaky. Takže za mě dobrý výsledek, i přesto že mě tento styl bůhví jak neoslovuje.