Crina Prida

Rumunská autorka. Portrétní a konceptuální přístup definuje její práci. Časté pojetí témat je okolo čarodějnic a dalších lehce hororových motivů. Vizuál není až tak zdobený, makeup trošku prostší než jsme měli příležitost vidět u jiných autorek. Přístup je hodně na detaily těla nebo portréty a takový mladistvě rozvrkočený. Někdy mírně zabíhá do líbivosti jindy si jde svojí vizuální cestou. Celkem upoutají i ty barevné zřejmě z více expozic skládané fotky, i když jsou poměrně složité na vnímání. Přesto bych řekl, že obsahově se mi tato autorka moc dobře nečte. Je to jen docela zajímavý zážitek ale příběh nebo případné skryté výklady mi nějak unikají.Ale to možná způsobuje výběr témat. Takže toto neberu jako kritický pohled. Rozhodně je to výrazné obohacení pro můj blog.

Sara Sani

1984 -

Fotografka pocházející z Itálie. Styl kterém use věnuje je spíše dokumentárního rázu. I inscenované práce tak mají obdobný vzhled a nepůsobí nijak strojeně spíše jako momentky se spoustou bince na pozadí, který častokrát velmi ruší. Zaprvé jsem sehnal trestuhodně málo snímků a za druhé mě tento styl přijde nezábavný a nezajimavý. Věnuje se dnes tolik oblíbenému tématu bondáže, z dostupných mě zaujal snímek na stolku má sice takovou khaki barevnost ale působí esteticky a přitáhne pozornost.. Asi nejvíc se mi z dostupného materiálu líbí ty dvě malířky, to je fotka tkaová rozverná a humorná. Ty diptychy třeba vůbec nechápu, tam bych ocenil nějaké textové vysvětlení tohoto konceptu, i když zrovna ty topless fotky jsou docela divácky přijatelné.  Zvolil jsem tuto autorku pro doplnění faktu, že ani žena za aparátem nemusí nutně tvořit něco, co zaujme davy. V tomto kontextu přemýšlím, že se zas po čase vrhnu na české tvůrce, tam ještě mám pár želízek, které by určitě stály za zveřejnění.  Třeba koncept fotek na střeše by se mi v podání této Italky žijícící v Barceloně docela pozdával jako poutavý. Jen to téma trochu rozvinout. Ono obecně, kdyby měla víc dostupných fotografií k dispozici, možná bych si spíš udělal pozitivnější obrázek. A tím bych toto nepříliš zdařilé portfolio pro dnešek uzavřel.

Henrik Adamsen

A opět módní fotograf, tentokrát ale první dánský autor v tomto seriálu. Zde bych rovnou zmínil, že se vracíme k afektovaným výrazům a polohám nejen modelek ale celkového vyznění fotografie. Problém je jen v jedné věci, že u těch nahatých fotografií tohoto autor tak často nevyužíval a krom toho ten afekt není zas tak extrémní jak jsem měl už možnost vidět jinde. Dokonce, a to poměrně musím pochválit, zůstal i střízlivý se zpracováním fotografií. Odbyté určitě nejsou, ale zároveň nepůsobí tak uměle jako některá fine art díla. A to je ta stránka věci, která mě těší. Fotograf evidentně svoji volnou tvorbu nemá a nebo se do ní natolik promítá práce, že těžko říct, co si  představit jiného. Fotky mají styl od módy přes beauty až k aktu, ale i ten zůstává spíše estetickým zážitkem a náznakem ženství. Další rovinu obsahu tady nelze hledat. Místy bych řekl, že se snaží přiblížit dravostí Helmutu Newtonovi, ale jsou to jen takové střípky naděje. Nepřijde mi, že tento autor myslí fotografií něco víc než zaujmout tou ženou, kterou fotil. Ale i tento přístup ve své podstatě tu mám často a nemůžu říct, že by to bylo špatně. Je to prostě jen produkce pro masy a pro zákazníka. A v tomto případě velmi příjemně podaná. Pár věcí bych si dovedl představit i ve svém vlastním portfoliu.

Joshua McCaghren

Módní fotograf z USA. Fotky jsou opět trochu něco jiného, než jsem si zvykl u módních fotografů. Takže svůj náboj mají, ale obecně se dá říct, že je to spíš průměrná práce. Výraznějších věcí po skromnu. Takže dojem z těchto spíše portrétně pojatých fotografií velký nemám. Nějak mě ani tentokrát nenapadá, co bych vyzdvihl. Kvalitou jsou ty fotky plus mínus všechny na stejné úrovni, žádná mi nějak výrazněji nevyčnívá. Špatné to není, ale asi víc něco v duchu té se založenýma rukama. Nějaký trošku procítěnější způsob vyjádření, který zjevně fotograf hledá, by těm fotkám rozhodně slušel. Na několika z nich totiž vidět je a líbí se mi to.