Po čase zase jeden český fotograf. Proč zrovna Hanzlík odpovím v následujícím textu. Fotografických projektů není mnoho, a část jsou ukázky z workshopů, na které se autor vydal fotit. To nepovažuju za špatné, a to hlavně proto, že v porovnání s tvorbou lektora jsou tyto výsledky úplně jiné kafe. Krom jiného tu mluvíme o analogové fotografii, vyvolávané mokrou cestou. Fotografie často působí spíše portrétistickým dojmem a vyloženě aktových je aspoň mám ten dojem jen menší část z celého portfolia. Nicméně autor zde pracuje s velmi jemnou až téměř skrytou erotikou. Odvážil bych se říct, že sleduje spíš jakousi zamyšlenou náladu a tu úspěšně vyobrazuje spolu s využitím protisvětla, hlubších stínů, siluet ale obecně i póz spíše odpočinkových. Samozřejmě nemluvím zdaleka o všech obrázcích, protože několik dalších souborů je zase zpracováno v jiném duchu. Autorovo portfolio je v tomto ohledu různorodé, ale ta kombinace lehounké erotiky, konceptu a zamyšlené náladovosti ve finále spojuje celé toto portfolio. Domnívám se, že ani snaha účastnit se workshopu Vlatimila Kuly totiž u tohoto fotografa nevedla aspoň tenkrát k nějaké přehnané erotice, byť se ty fotografie stylu Vlastíka nejvíce přiblížily z toho všeho, co mohu posoudit. Erotický kontext tyto fotografie mají výraznější než ty ostatní v portfoliu, ale rituál fotit v protisvětle, proudy vody po těle či okolo, které se na fotografii různě lesknou a vytvářejí trochu abstrakci z jindy dost konkrétního těla, to vše zase ukazuje, že autorovi jednak chybí ta perverze a jednak má raději jemnější náladovější abstrakce, práci s dojmem z dané situace víc než samotné tělo modelek. Úšovice, které tento autor používá jako pseudonym jsou každopádně domovem zajímavého autora.
