Oliver Kops

Německý autor. Balancuje mezi beauty a artem. Když vidím ten potenciál, tak vždycky nadávám, proč se ti autoři zahazují s tím se líbit. Ale tak to prostě je, chcete si udržet to, že k vám přijde další žena se vyfotit. Vytříbený styl prostě někdy zaujme málo lidí. Taková je doba, umění není v módě. A tady svou nostalgií a tragičností autor opravdu šetří. Přitom umí se světlem, umí i s kompozicí. Umí zaujmout nejen erotickým podtextem. Jenom ten glóbus pořádně roztočit a nebát se naděje, že si klientky udrží. Díky tomu jsou v portfoliu věci, které už objevili jiní. Ale jsou tam i věci, které stojí za to opakovat a fotit stále, protože pokaždé řeknou nový příběh. A právě pro ten příběh fotíme a komponujeme širokáčem velké hlavy a malá křehká tělíčka. Gesta ruk hledající tiše pomoc druhých. Zkrátka slušně rozjeté portfolio.

Julie Gibson

Primárně portrétní fotografka z Británie. Její trošku dark styl zahalený do "filtrů" a schovaný za různé struktury a rozostřující  masky. Smetí na fotkách evokující analogový začátek příběhu. Emočně se fotky pohybují někde mezi zasněnou atmosférou a pocity niternosti a strachu. Ukázek je ale poměrně málo. V podstatě bych řekl, že obsahově nic překvapivého a vše zabaleno do zajímavých úprav, které dávají prostor pro fantazii a diváka vedou určitým směrem. Dominantnost těchto úprav schová slabiny příběhů, o které se fotografka pokouší. Zdá se mi, že na dark styl je příliš ještě něžná a tak je to taková směs, která potřebuje ještě trochu vyzrát a nebo mi chybí víc ukázek, abych přijal portfolio tak, jak je.  Tvorba je to i přes drobné výhrady zajímavá a jednotlivé fotky jsem si užil.