Monty Erselius

To, že se jedná o německého autora, už zdůrazňovat ani nemusím. Erselius je ten typ podle mě amatérského fotografa, která na větu vyfoť mě hezky docela slyší. Portfolio má plné portrétovek, a jedna více méně nudnější než druhá. Přesto jsem si dovolil jej do seriálu zařadit. Důvod vysvětlím. I přes převažující jednoduchost a líbivost má v portfoliu několik fotografií, kde je přece jenom nějaký nápad s rekvizitou nebo ta fotka má duši, vyzařuje z ní nějaký pro mě příjemný dojem. Příkladem budiž třeba kapradí, nebo jedna z barevných portrétovek,  kde se dotyčná zcela zakrývá látkou. Ten její výraz a upřený pohled mimo fotografii. Je velmi znát, že fotograf je umělecky nevytříbený a na začátku své cesty, pokud si ji vůbec zvolil, ale přesto jsou ty fotky obecně pro komerční využití v pořádku a do sféry umění obstojné zápisné. Myslím si, že můžeme očekávat rozvoj dobrým směrem. 

Resa Rot

Dlouho jsme neměli žádného německého autora. To byl samozřejmě vtípek, ale za to zcela vážně v blogu chybí větší zastoupení žen. Tak se velmi pečlivě podíváme na jednu autorku. Popravdě, když jsem její portfolio procházel, tak jsem jednoduše zíral jaká práce s obrazem a jaký nenásilný ale intenzivní projev prokládaný symboly. Siluety v neostrosti, které jen velmi lehce informují o tom, že tam nějaká postava je. Někdy nakombinováno neostré tělo s ostrou portrétovkou. Místy takové zvláštní emoční napětí, které nejde do přehnaných vyloženě depresivních kontextů, ale i tak se člověka dotkne. Můžu litovat jediného, že Resa Rot nemá vlastní web. A pak si tak mimoděk všimnu: borec s "hranostajem". Krom toho, že to je nějaký transsexuál, že fotka je spíš dokument než akt a hranostaj bude nejspíš kuna, tak to člověka tak zvláštně uzemní. Resa Rot se prostě pohybuje přesně pod tím lanem nataženým v rukou jedné ze svých modelek, s kterým souzním a je už nepodstatné z jakého úhlu na sebe do zrcadla kouká.