Florence Henri

1893 - 1982

Po čase tu mám opět ženu fotografku narozenou v USA ale žijící v Evropě. Dalším zajímavým bodem je, že se k fotografii dostala až později přes malbu. Ovlivněna byla futurismem a bauhausem. Prostě pro mě oblíbená a obdivovaná avantgarda počátku 20. století. A teď tedy k fotografiím, které jsem našel a které hodlám uveřejnit. Rád bych věděl, jestli jich existuje víc, ale vysosal jsem, co šlo, takže dojmy napsat i tak mohu. Na první pohled jsou ty fotografie takové jednoduše stylizované obvykle sedící postavy. Skoro to vypadá jako momentka z přípravy focení  nebo v pauze mezi focením. Má to prostě takový odlehčený ráz. Nějaké ty drapérie a anticky vyhlížející sloupky možná schválně odkazují na historii. Stejně tak poměrně nenápadné zapojení květin má zde nějakou symbolickou hodnotu. Velmi často se zde objevuje jako prvek skloněná hlava a chybějhící oční kontakt nebo naopak oči viditelné ale zahleděné někam mimo obraz a nikdy ne na fotografku. I tomuto lze přikládat  snahu o náznak autorské myšlenky. Styl, kterým je toto vše foceno, má jednotného ducha. Celkem jednolitě nasvícená postava, případně boční svícení s logickou stínohrou na těle a za ní na zdi stín, přesně jak to mám rád i já. Prostě paráda. Je to velmi jednoduché portfolio vzhledem k tomu, že symboliku těch figur a rekvizit bohužel prozatím neznám. Ale působí to i tak kouzelně a přesně tento styl je moje krevní skupina. Pózy, které někdy odkrývají víc, někdy méně, ale nikdy nejdou úplně přes hranu. Tváře spíše nepřítomného výrazu nebo zasněného. Látky, skleněné koule, mušle a nebo květiny, které k takovému focení sedí. Ležící figury odkazující polohou i na některé pozdější lacinější erotické fotografie. Ono taky co pořád s těma rukama, to je věčný problém, kam je dát a jak. Třeba mi taky není úplně jasné, co autorka chtěla říct tím, že jedné modelce nechala kolem těla opasek. Též velmi zajímavý motiv. I když mám podezření, že šlo jen o to aby jí vytvořila užší pas, který tahle modelka při své postavě neměla. Kdyby fotografka měla retrospektivní výstavu, rozhodně bych ji nerad vynechal. Je znát, že Henri měla zajímavý cit pro detaily a i přes poměrně jednoduché nastylizování vytvořila sadu velmi poutavých obrazů. Za mě jeden z top autorů mého seriálu.

Fernand Fonssagrives

1910 - 2003

Francouzský autor. Pohybuje se v žánru beauty. Takže něco mezi módní fotkou a snahou fotit všechno hezky a líbivě. No jo budiž. Ale podívám-li se na portfolio, tak to zas tak přehnané beauty to není. Kromě těch líbivek někde z pláže a podobně, má tento Francouz i několik relativně běžných ateliérových snímků. Z pár fotek čiší i taková atmosféra jako by to ani stylizované nebylo. Prostě fajn. A najednou se do portfolia vlomí série fotek, kde se autor vyžívá s hraním se světlem respektive různými vzory promítanými na tělo. Pravda v tomto žánru to není nic ojedinělého, takže mohu nanejvýš konstatovat, že tento fotograf s tím možná mohl přijít jako první, ale to je tak celé. Zadečky, torza nebo celé postavy a různě puntíkované nebo pruhované. Zábavné leč jen chvilku. Nemá to špatné to vůbec ne, ale nějak mě dnes s tímto moc nenadchl. To se mi tak nějak víc líbí ty fotky, co působí jakoby momentky mají takový lehounký příjemný až oddechový nádech a atmosféru. Takové fotky, kde nahota je přirozený jev a nevystupuje jenom pomáhá celkovému dojmu , to mi dnes mnohem víc pasuje. Fonssagrives patří mezi to nejzajímavější, co v rámci seriálu můžu uveřejnit a i přes to, že ne všechno mi hned na první dobrou sedne, je v tom kus řemesla a umu a nakonec i ty puntíkované mají hodně do sebe.