Aldus Different-Breed

A zavítáme do současné Ameriky. Tento autor patří řekl bych ještě k těm ne úplně vyprofilovaným. Chybí mu krůček nebo dva k dozrání. V jeho portfoliu se objevují jak práce zajímavé a vcelku kvalitní, tak věci, kterýma bych se už asi nechlubil. Nejde ani tam o obsah. Ten je ale také střídavě oblačný. Od konceptualisticky pojatých triptychů, přes lehce pornografickou tvorbu až k portrétování. To vše s tím, že ne vždy se výsledek úplně vydařil a může chybět šmrnc. Ale abych nebyl jen negativistický, což si tento autor určitě nezaslouží. Zaujalo mě, že jeho fotky mají jakousi jemnou dynamiku. Jednak je to asi dáno tím, že používá trojic na jedno téma, jednak to je také tím, že v některých případech využívá určitých póz modelek, které pohybovou aktivitu naznačují. No a pak jsou tu ty zjednodušeně řečeno s architekturou, kde je vestylizováním modelky do prostředí vyvoláno určitě drama. Autor rozhodně nepatří k romantikům, jsou to spíše perverznější věcí a nebo potom takové bezemoční až tvaroslovné obrázky. Nicméně celkový dojem mi zatím zůstává řekněme "v očekávání co přijde příště", kam se autor bude vyvíjet.

Carl Christian Heinrich Kühn

1866 - 1944

Rakušan, impresionista, gumotisk, piktorialismus. To jsou základní orientační body pro tohoto autora a jeho tvorbu. Celkem mě upoutalo, že na několika fotkách pracuje s modelkou tak, že fotí její kulaté záda. Dost často využívá dlouhých vlasů k jakému si pojetí Afrodity, tzn. zakrytí těla s jejich pomocí. Muži vláčejí velký balvan. No prostě samá symbolika i když by se dneska dalo říct, že jde o nějaké zastaralé stereotypy. Ale tak to prostě je, kulturní a sociální prostředí se neustále vyvíjí a shazovat cokoliv, co bylo jen proto, že to nekoresponduje se současností, je přinejmenším škoda. Fotografie nepůsobí nijak komplikovaně, ale asi krom velmi měkké kresby obsahují i jiná sdělení, která ne vždy rozluštím. Každopádně se jedná o docela příjemnou klasickou estetiku a nezlobil bych se za víc obrázků.

Michal Macků

1963

český autor a tvůrce nové metody tzv. geláže. Víc do toho, co tato technika obnáší nepůjdu. Ale klasicky se budu zabývat mými dojmy. V portfoliu se objevují odkazy na křesťanské motivy, ale to spíš v souvislosti s tím, že celé to portfolio obsahuje jakýsi záznam temnější stránky autorovy mysli. Nechci tvrdit, že podání fotek působí vyloženě drsně, to bych tentokrát kecal. I obsah fotek je takový jako by víc portrétoval ďábla v sobě a méně násilí nebo nějaké nechutnosti. Je z toho jednoduše řečeno jakási temnota cítit. Tou technikou dosahuje takového zvláštního pitvoření těl, které k tomu dojmu duchařiny a zla jen přispívá. Je vidět, že výtvarný projev a především pak vnitřní svět má každý člověk svůj a typický. U Michala Macků jsem se hodně zastavil, i když nemůžu říct, že to je můj šálek čaje, protože jsem rozpoložením spíše naivní romantik. Rozhodně je to na české scéně a myslím si, že i ve světové fotografii další unikát a stál nejen za zmínku.