Josef Breitenbach

1896 - 1984

Původem německý fotograf žijící v USA. V tomto portfoliu se opět vrátíme k trošku perverznější podobě fotografického aktu.  Autor se točí kolem jednoho až dvou motivů, jen občas je portfolio oživeno něčím jiným. Ve finále, když opomenu tyto úlety, ten výběr fotografií není úplně marný. Autor umí od lehce romantizujících výjevů přes relativně decentní obrázky až k takovým humorně vyhlížejícím fotografiím nahé ženy a oblečeného muže. Je znát, že byl zasažen i vlivy surrealismu, ale v portfoliu jsou tyto náznaky jen okrajově. Občas se nemůžu ubránit pocitu, že některé pózy jsou takové příliš chlapsky neestetické. A přitom na jiných fotografiích určitá citovost vidět je, takže je vidět, že fotograf zvládá dva póly výrazů ve své tvorbě. Trochu zvláštní autor, ale nakonec docela působivý.

Joséphine Sacabo

1944 -

Autorka narozená v americkém Texasu a občas pobývající v Mexiku. No stručně a jasně Witkin žije taky na jihu, takže ty vlivy budou znát i zde. Sacabo nepoužívá nějakou drsnou obsahovou stránku. Ne, že by její fotky působily pozitivně, ale zrůdnosti nelze očekávat. Její obrazotvornost je občas pro mě chaotická taková příliš mnohovrstevná i když těch vrstev tam je oproti jednomu z předešlých autorů polovic, Snad to komplikuje i díky té poezii, kterou vkládá do obrazů jako další díl celé skládanky toho, co chce obrazem vyjádřit. S neostrostí si hlavu nedělá nahotu také nijak pravidelně nepoužívá. Občas nabývám dojmu jako by ji přijala, protože se to zrovna vyskytlo, ale asi to budou i cíleně aranžované akty. Střídá podle všeho dvě různé historické techniky fotografie a od jednoduchých vyobrazení  maximálně posunutých do výtvarna solarizací postupně přechází až k velmi složitým řekněme graficky vyhlížejícím obrázkům. Častěji používané lokální svícení až na bázi šerosvitu a dramatičtější pózy nebo výrazy tváře udávají tón spíš depresivní. Ani graficky pojaté obrazy svou komplikovaností nepřináší pro mě nijak pozitivní sdělení. Snad jen u těch nejjednodušších obrázků, kde autorka využívá třeba jen efektu světla k relativně přirozené póze aktu, tam se můžu domnívat, že deprese přechází do melancholie. A pro mě tato část portfolia a některé jednodušeji skládané motivy jsou asi nejpříjemnější. Celkově velmi zvláštní a zajímavá tvorba a k mé škodě doposud pro mě neznámá autorka.