Herb Ritts

1952 - 2002

americká ikona módní fotografie. Anticky sošný až mírně erotizující styl s homosexuálním kontextem. Tohoto fotografa v jeho vizuální tvorbě fascinoval povrch těla, stínohry. Ve značné míře si pohrává s torzy a vizuálním dojmem někdy tak výrazně čistým, lineárním až sterilním. S modelkami pracuje poněkud konvenčněji v duchu módních časopisů, muže ale o to výrazněji stylizuje do erotizujících póz. Silně vyznívají i některé portrétně laděné fotografie. Přesto je to cítit módou a takovou neutrální náladou. Rittse jak se zdá prostě více fascinuje erotično a krása těla.  A ten hlavní přínos tvorby, že se to snaží převést do mírně grafické podoby, než že by rozpatlával nějaké duševní pohnutky. Určitě nebudu příliš kritický a tak dodám, že kromě fascinujících osobností, které mu pózovaly, je v portfoliu i dostatek obrazově zajímavých fotografií. Takže i když to zcela subjektivně není pro mě to nej, co jsem viděl, patří to stále mezi to atraktivní a takovou výstavu bych si ujít nenechal. A to především pro hru

svalových skulptur a snahu přetvářet lidské tělo do jakýchsi abstraktních útvarů. To mě z Rittsovy tvorby fascinuje mnohem víc než ta módní či VIP část, protože v tom vidím jeho představivost a snahu zobrazovat imaginární věci, které kromě sexuality na jiných fotografiích také vycházejí z autorovy osobnosti, akorát že z těch hlubších méně exponovaných částí. 

. 

Miloslav Stibor

1927 - 2011

Stibora jsme už určitě ve svém seriálu uváděl. Takže se budu trochu opakovat nicméně na blogu mu článek věnovaný nemám, takže mi to opáčko jistě všichni rádi prominou. Miloslav Stibor je legendou české fotografie 60. a 70.let. Lyrika, antické mytologické motivy ale i určitá dávka erotična se fotografovou tvorbou prolínají. Řekl jsem to mnohokrát a řeknu to zase. Stibor je jeden z mých uměleckých vzorů. Jeho pojetí pohybové neostrosti a abstrakce figury mě prostě moc baví. I to ateliérové lokální svícení to je prostě ukázková věc, kterou bych si dovolil tvrdit že jsem téměř nikde jinde neviděl. Samozřejmě je to nápad, který nemá moc smysl opakovat. Výsledek už bude více méně totožný, ale to je to, přišel s něčím originálním. Je to doslovně figurální tvorba, bavíme se tu o siluetách a vysvícených prvcích na nich, tedy o jakémsi spíš vizuálním ne-li až grafickém vyznění. Jenže to platí jen pro část tvorby. Stibor byl typický tím, že zkoušel různé metody a třeba ty rozmazané postavy jsou spíše o éteričnosti a o snaze zakomponovat i emoční stránku do té vizuální. Asi bych ale i přes to všechno řekl, že se k emocím jako takovým v aktu nikdy úplně nepropracoval až na sérii H.M., jeho tvorba tak zůstává opravdu spíš založená na té vizuální podstatě. A mimochodem mu teď vyšla čerstvá a příjemná fotografická monografie. Po Drtikolovi můj druhý nej asi.