Michael Dörr

Autor z Německa typický používáním středoformátu. Medium, které mě dlouho fascinuje a často jsem přemýšlel, jestli na něj sám nepřejít. Jenže analog je analog a toho se bojím. No nic. Tento fotograf upoutá na první pohled poměrně konzervativním používáním fotoaparátu, zřejmě fotí nejčastěji ze stativu. nebo používá šachtový typ aparátu a tak ho to trochu nutí do stejných pozorovacích úhlů. To by někomu mohlo přijít nudné a tak se pokoušel aspoň o pohled ze shora. Ať je to jak chce, mě právě tento lehký konzervatismus přijde fajn, protože dává tomuto portfoliu jednotnost i tam, kde obsah je různorodý. A pak taky ty typické analogové okraje fotky to je efekt, který zcelí  portfolio jedním mrknutím. To asi tak k těm technickým věcem. Obsahově bych řekl, že je trošku škoda té pestrosti od sépie přes černobílou až po barvu samotnou, že by se mi více líbila jednotnější volba. Prakticky vzato většina fotografií má silně portrétní přístup a jako aktová působí jen něco málo. Přitom je to takové jemné a citlivé. Autor nezachází do hlubokých emocí ale zároveň se úplně nesnaží dělat z modelek přehnané sexuální bohyně. Zůstává takový mladistvě hravý a decentně zamyšlený. Trošku škoda, že portfolio není rozsáhlejší a i v tom málu se opakují nápady jen s drobnou obměnou. Autor ale umí fotkám dát atmosféru i přirozeným světlem a protisvětlem, které krásně změkčí a ještě o trošku víc zasní už tak snově podaný snímek. Za mě rozhodně potlesk takové práci.