Mariella Amabili

Další autorka z tradice autoportrétu a tentokrát žena italského původu. Technicky jsou fotografie opět hodně zrnité a takové velmi prostě zpracované. Neučesanost udává punc autentičnosti a je znát, že autorka to má spíše jako vlastní deník než nějaké velkolepé dílo. Velmi intenzivní snaha zakrývat obličej nebo se fotit odvrácena od objektivu je pro mě známkou, že vstupujeme často do soukromí do nějakých osobních pocitů, které se ale autorka snaží zobecnit, aby tam příliš nezasahoval výraz obličeje, nebo divák neměl snahu přisuzovat motiv jen té konkrétní fotografované ženě. Postup to není neobvyklý a přece jen dává fotografiím jakési malé plus. I když bych si dovedl představit i soubor ryze osobní zpovědi. Poměrně často se opakující motivy na sedačce či posteli nebo jinde po čase diváka trošku zahltí a objevuje se tendence tak nějak už bez hlubšího povšimnutí portfoliem procházet dál a dál. To si myslím, že je trošku ke škodě. Nicméně i tak mě neunudila. I přesto, že hlavní část motivu je stejná, musím uznat, že aktérka se velmi snažila vyobrazovat se aspoň trošku jinak nebo zcela nově, aby tento poněkud rozvleklý seriál držel trochu pozornosti.