úterý 1. září 2020

Paul Von Borax

Dramatické až mírně expresivní podání tohoto francouzského umělce podporuje i využití kyanotypie, van dyke a dalších klasických metod fotografie. Občas tu lze zaznamenat pro francouzské umělce typickou zdobnost a rekvizitky. Snovost se tu kombinuje s takovým lehce syrovým podáním. Fotografie tak dostávají nový, jiný ale zároveň nevýrazný emotivní náboj. Jako divák mohu říct, že se trošku ztrácím v tom vyznění, zda autorovi šlo o víc expresivity, k čemuž směřuje i albem s etnografickými prvky. A nebo jestli jde spíš o emotivní romanci, což jsou kyanotypové siluety ve vodě, u kterých obzvlášť ten technický postup trochu tu poetiku zatírá tahy štětcem a přirozenou strukturou či zrnem. Autor tak nějak zmixoval různá pojetí různých světových kapacit fotografie a vytvořil poměrně mozaikovité obrazy. Obrazy kde nálada v pojetí figury je pozměněna výrazem díky technickým možnostem procesu fotografování. A naopak někde, kde mohl vytvořit až dojemné dílo, zas směle využívá mírné expresivity modelky a doplňků, které k celkovému vyznění využil. Stejně tak dovede autor využít světla. Rozhodně je toto interpret, který mě zaujal. Pojetí obrázků a zamíchání s emocemi je osvěžením, je to zase něco jiného, než by se dalo očekávat a docela by mě zajímalo, co autor vlastně sleduje svým přístupem. Jestli se obával witkinovského vyznění a zároveň prudce brzdil před zdobnou a líbivou až přehnaně dekorativní francouzskou fotkou. Příběh těch etno fotek může být také zajímavý, bohužel jej neznám. Portfolio, ke kterému se hodí vrátit a přemýšlet. Není to z těch prvoplánových, na které se člověk jednou podívá a stačilo. 






















































Žádné komentáře:

Okomentovat